Australský ovčák
Předchůdci
Předchůdce Australského ovčáka nelze spolehlivě určit. Jedna tvrdí, že jeho předchůdci byli ovčáčtí psi Basků, kteří migrovali z Evropy do Austrálie a potom do Ameriky, kam si sebou přivezli jak speciální plemeno ovcí Merino, tak své „malé modré psy", potomky pyrenejských a katalánských ovčáků, přikřížené s německou kolií a dalšími evropskými ovčáckými plemeny. Jiná teorie uvádí, že australský ovčák vznikl křížením britských a španělských ovčáckých psů, kteří se do Ameriky dostali s evropskými emigranty.
(bohužel jsem nenašla žádné obrázky)
Úvod - základní historie
Australský ovčák (angl. Australian Shepherd) je středně velký, silný a vytrvalý pracovní pes, který byl vyšlechtěný k pasení ovcí a koní.Plemeno vzniklo v USA, Kalifornii na začátku 20.století, kdy byly vyšlechteni k pasení ovcí dovezených z Austrálie a Nového Zélandu, kde je využívali hlavně kovbojové na pasení koní v obrovských prériích a loukách.
Historie
Historie plemene není až tak stará, začíná někde na konci 19. století, kdy Baskové začali migrovat do Austrálie. Tito ovčáci se přesouvali v době, kdy začala růst poptávka po vlně, a se svými ovcemi si také dováželi své vlastní pastevecké psy. Psi, které si sebou Baskové přivezli ze své původní domoviny se podobali Australským ovčákům tak, jak je známe dnes. Přestože byli kříženi i s jinými pasteveckými plemeny, jejich typ se stejně prosazoval, a tím i zachovával. Protože Baskové většinou přicházeli do Spojených států z Austrálie dostali psi, kteří je provázeli jméno Australský ovčák. Baskové neměli psaný jazyk a většina z nich nemluvila anglicky, proto nejsou dochovány žádné záznamy a tak všechno, co je o nich známo, je dochováno z ústního podání.
Na podzim roku 1957 skupina nadšenců založila (z našeho pohledu chovatelský klub) Australian Shepherd Club of America (ASCA). Oficiálním registrem pro Australské ovčáky se stal The International English Shepherd Registry (IESR) dnes známý jako National Stock Dog Registry (NSDR). V roce 1971 ASCA otevřela vlastní plemenou knihu. Většina psů v této době byla zapsána v obou registrech. V této době také ASCA začala organizovat vlastní výstavy, obedienci a stopování. V roce 1974 se přidalo i pasení. V roce 1975 vznikla komise ve které byli chovatelé, ovčáci, rozhodčí a veterináři a s pomocí dalších "psích" odborníků vytvořili standard, který po připomínkách vstoupil v platnost dne 1.1.1977. Tento standard platí dodnes beze změn. Podle všeho je ASCA největší "jednoplemeným" registrem v severní Americe.
V roce 1985 se malá část členů ASCA rozhodla dosáhnout uznání plemene u AKC, přestože většina členů s tím nesouhlasila, protože se obávala, že dojde k rozdělení plemene na výstavní a pracovní psy. Standard byl modifikován a v roce 1991 uznán AKC (ASCA standard samozřejmě platí dál). V roce 1993 dosáhlo plemeno Australský ovčák plného uznání od AKC s právem zúčastnit se všech akcí, které AKC pořádá. V roce 1996 došlo k uznání plemene Australský ovčák i FCI,
Chov Australského ovčáka v českých zemích
Přestože s námi sousedící Slovensko má jen několik málo jedinců tohoto plemene, v České republice počet ausíků roste neskutečným způsobem a momentálně se blížíme k počtu 1000 zapsaných psů a fen. Prvního jedince do naší země importovala z USA v roce 1995 paní Martina Hodková (majitelka chovatelské stanice Diandra). Jednalo se o fenu Vore´s Crazy Cassandra. Bohužel měla vysoký stupeň dysplazie kyčelních kloubů a tak nebyla nikdy použita v chovu. Přesto jezdila na výstavy a mohla tak pomoci ve zviditelnění v tu dobu u nás zcela neznámého plemene. O čtyři roky později importovala paní Hodková druhého australského ovčáka, rovněž z USA. Tento pes se jmenoval Imageneer Now or Never a postupem času se stal šampiónem pěti zemí. Třetí importovaným psem byla fena Billie, pocházející z italské chovatelské stanice. Tu k nám přivezla Petra Varhanová (ch.st. of Secret Key) v roce 2002. Následoval do páru pes Chief Of the Broadleafs. A konečně se postupně dostáváme k feně Beckie Puella Fera, která v chovatelské stanici Bohunky Huňkové „Puella Fera“ přivedla na svět první česká štěňata tohoto plemene. To se psal datum 5.11.2002. Právě nekonečné čekání na první vrh štěňat a bleskově stoupající počet border kolií v ČR zapříčinil, že se o ausících ještě několik let moc nevědělo a tedy o ně veřejnost nejevila zájem.
Vore´s Crazy Cassandra
Imageneer Now or Never
Chief Of the Broadleafs
Standard
FCI-Standard 342 / 05.06.2009 / GB
Země původu: USA
Datum publikace originálního platného standardu: 26. 3. 2009
Využití: ovčácký a farmářský pes
Zařazení podle FCI: Skupina 1: ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů)
Sekce 1 -- ovčáčtí psi
Bez zkoušky z výkonu.
Celkový vzhled: Australský ovčák je dobře vyvážený, o něco delší než vyšší, střední velikosti a síly kostí, se zbarvením, které nabízí rozmanitost a osobitost.
Je pozorný a živý, mrštný a čilý, pevně stavěný a osvalený bez neohrabanosti. Srst je přiměřené délky a hrubosti. Ocas je kupírovaný nebo přirozený.
Důležité proporce: Délka od hrudní kosti k zadní straně stehna by měla být větší než výška v kohoutku, australský ovčák má obdélníkový rámec, je lehce delší než vyšší.
Pevně stavěný s přiměřenou sílou kostí. Stavba psa (samce) odráží pohlavní ráz bez hrubosti. Feny vypadají jemněji bez toho, že by měly slabší kosti.
Chování / temperament: Australský ovčák je inteligentní pracovní pes se silnými pasteveckými a hlídacími instinkty. Je to oddaný společník a vydrží pracovat celý den. S takovými vlastnostmi má dobrou povahu, zřídka je svárlivý. Při prvním setkání může být poněkud zdrženlivý.
Hlava: Čistá, silná a suchá. Celková velikost by měla odpovídat velikosti těla.
Mozkovna:
Lebka: Plochá až mírně vyklenutá. Týlní hrbol může být lehce vyznačený. Její délka je stejná jako šířka.
Stop: Dobře vyjádřený, přiměřený.
Obličejová část:
Nos: Jedinci zbarvení blue merle a černí mají černou nosní houbu (a pysky). Jedinci zbarvení red merle a červení mají játrový (hnědý) nos (a pysky). U jedinců zbarvených merle jsou na nosní houbě povoleny malé růžové skvrny, které ovšem u psů starších jednoho roku nesmí přesahovat 25 % plochy nosní houby, to je vážná vada.
Tlama: Stejně dlouhá nebo mírně kratší než mozkovna. Při pohledu ze strany jsou horní plocha mozkovny a čenichové partie souběžné, oddělené přiměřeným, dobře vyjádřeným stopem. Tlama se směrem k nosu poněkud zužuje a je zaoblená.
Zuby / Čelisti: Úplný chrup se silnými bílými zuby by měl tvořit nůžkový, případně klešťový skus.
Oči: Hnědé, modré, jantarové nebo kombinace těchto barev, včetně skvrn a mramorování. Mandlový tvar, ani zapadlé, ani vypoulené. Jedinci zbarvení blue merle a černí mají černé okraje očních víček, red merle a červení mají okraje očních víček játrové (hnědé). Výraz: vyjadřuje pozornost a inteligenci, ostražitost a dychtivost. Pohled by měl být ostražitý, ale přátelský.
Uši: Zavěšené, trojúhelníkové, přiměřeně velikosti, vysoko nasazené. V afektu se uši natáčejí dopředu a nahoru, nebo do strany (jako ucho tvaru růžového lístku).
Krk: Silný, středně dlouhý, horní linie krku je lehce klenutá, dobře zasazený do plecí.
Trup:
Horní linie: Hřbet je pevný a silný, rovný od kohoutku ke kyčelním kloubům.
Záď: Mírně spadající.
Hrudník: Nepříliš široký, ale hluboký, dosahuje až k loktům.
Žebra: Dobře klenutá a dlouhá. Hrudník není ani sudovitý ani protáhlý.
Spodní linie a břicho: Přiměřeně vtažené.
Ocas: Rovný, přirozeně dlouhý nebo zkrácený. Je-li kupírovaný (v zemích, kde tento zvyk není zakázaný), nebo přirozeně krátký, nepřesahuje 10 cm.
Hrudní končetiny:
Plece: Lopatky jsou dlouhé, ploché, poměrně blízko kohoutku a jsou dobře uložené.
Končetiny: Rovné a silné. Kosti silné, v průřezu spíše oválné než kulaté.
Nadprstí: Středně dlouhé a velmi mírně skloněné. Přední paspárky mohou být odstraněné.
Tlapy: Oválné, kompaktní, se sevřenými, dobře klenutými prsty. Nášlapné polštářky jsou silné a pružné.
Pánevní končetiny:
Celkový vzhled: Pánevní končetiny jsou od sebe vzdálené přibližně stejně jako hrudní končetiny v plecích.
Zaúhlení mezi pánví a stehenní kostí odpovídá úhlu mezi lopatkou a ramenní kostí, tvoří přibližně pravý úhel.
Koleno: Čistě vyjádřené.
Hlezenní kloub: Přiměřeně zaúhlený.
Hlezna: Krátká, kolmá k zemi a při pohledu zezadu souběžná. Zadní paspárky musí být odstraněné.
Tlapy: Oválné, kompaktní, se sevřenými, dobře klenutými prsty. Nášlapné polštářky jsou silné a pružné.
Chody: Australský ovčák má hladký, nenucený krok. Vykazuje velkou čilost pohybu s vyrovnaným dlouhým krokem. Hrudní a pánevní končetiny se pohybují přímo a souběžně s podélnou osou těla. Při rychlejším pohybu se tlapky obou párů končetin stáčejí směrem k této ose, přičemž hřbet zůstává pevný a rovný. Australský ovčák musí být hbitý a schopný okamžitě změnit směr nebo typ pohybu.
Osrstění: Středně hrubé, rovné až zvlněné, odolné vůči počasí a středně dlouhé. Množství a kvalita podsady se liší v závislosti na klimatu. Srst je kratší a hladší na hlavě, uších, přední straně hrudních končetin a na hleznech. Na zadní straně hrudních končetin a stehnech je srst přiměřeně delší. Hříva a náprsenka je výraznější u psů než u fen.
Zbarvení:
Blue merle, černá, red merle, červená – všechny barvy s i bez bílých odznaků, a s nebo bez tříslových odznaků, žádný typ zbarvení nemá přednost. Linie růstu bílých chlupů límce nesmí přesáhnout kohoutek.
Bílá barva je přípustná na krku (jak na části, tak celý límec), na hrudi, na končetinách, na spodní straně tlamy, tvoří lysinku na hlavě. Bílá na spodní části těla smí zasahovat 10 cm (4 palce) od vodorovné linie měřené od lokte.
Na hlavě by bílá barva neměla převažovat, oči musí být úplně obklopené barevnou srstí s dostatkem pigmentu. Zbarvení merle věkem psa tmavne.
Výška:
Výška v kohoutku: U psů se upřednostňuje výška 51-58 cm (20-23 palců), u fen 46-53 cm (18-21 palců). Kvalita nesmí být obětovaná ve prospěch velikosti.
(standard váhu neudává, ale je to obvykle 18-28 kg)
Vady: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jeho účinku na zdraví a prospěch psa.
Vážné vady:
• Vztyčené a visící uši.
• Netypické osrstění.
Vylučující vady:
• Útočnost nebo přílišná plachost.
• Předkus. Podkus větší než 3 mm (1/8 palce). Ztráta kontaktu způsobená tím, že prostřední řezáky (středáky) jsou menší, by u jinak korektního skusu neměla být považována za předkus. Zlomené zuby, nebo zuby, které chybí po úraze, by neměly být penalizované.
• U všech zbarvení bílé skvrny na těle, což znamená bílá na těle mezi kohoutkem a ocasem, na bocích mezi lokty a zadní stranou pánevních končetin.
Všichni jedinci vykazující fyzickou vadu nebo poruchu chování budou vyloučeni z posuzování.
Pozn.: Psi musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
